Archiv pro měsíc: Srpen 2016

Oka povšimnutí Numero Six

Musím zprimitivnět, pak mohu prorazit ve psaní a vlastně v  čemkoliv, co si budu přát a stát si za tím…

Kdo četl některý z mých předchozích článků, by mohl namítat, že poněkud měním názory. Jednou píši, jak je nutné trénovat a „vypsat se„, vzápětí se zdá, že chci zlenivět a stát se „primitivem“.

V mém chápání primitiv není žádných hlupák či lenoch, jak míváme mnohdy zaškatulkované v našich předsudcích. Přiznám se, že i já jsem tímto slovem ještě nedávno označovávala jednodušší lidi bez vlastního názoru. Nyní si pod primitivem představuji osobnost, kdo si život zbytečně nekomplikuje. Někdo, kdo tuší a vnímá, že v životě vítězí jednoduchost a že životní principy mohou být jednoduché, když si je tak zařídíme. Ano, život jinak není fér a je jeden z nejtěžších.

Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Six

Oka povšimnutí Numero Five

Kvantita není rozhodně to, co znamená kvalita… Souhlasím, není. Ačkoliv kolem nás jsou kvanta všeho – jídla, oblečení, elektroniky, tak se rozhodně nedá mluvit, že jmenované jídlo je kvalitní, oblečení vydrží víc než jednu seźonu, elektronika déle než je záruční lhůta. Slůvkem nás v předchozí větě jsem měla na mysli Evropu. Přeci jen lépe uvést na pravou míru, kde se nám povalují kvanta, vlastně i kvanty vztáhnu-li to na fyziku. I když zde mám lehce problém s definicí pojmu kvantum. Dle Wikipedie se jedná o minimální množství jakékoliv veličiny, která se podílí na interakci. Slovo kvantum ve mně evokuje velké množství něčeho a najednou tu máme minimální hranici – spodní závoru – infimum. Ale možná mi to jen večer po výletě nezapaluje. Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Five

Oka povšimnutí Numero Four

Byla jsem opice… Nebo možná ještě lépe družka Tarzana… Ne, nejsem si vůbec jistá.

Nebojte se, neblázním z toho horka tady… teda zatím. Jen mi do oka dnes padl kamínek v podobě slov hlubinná regresní terapie a čím jsme byli v minulém životě, který zasel pořádné semeno v mé hlavě. Aspoň jsem se při čekání na trajekt na ostrově Gozo nenudila a obahatila moji šedou mozkovou kúru o něco nového.

Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Four

Rozhovor blízké budoucnosti

Rozhovor matky a syna

A: #hlad #chleba #shopping #busy #musíšJítSám

B: #nuda #fronta #zevluji #celozrnnéPečivo #healthyStyle

B: #home #pc #healthyNejím

A: #puberta #jíííím #sama


Na párty

C: #party #make-up #hair-style #retro

D: #pivo #víno #kočeny

C: #dance #smiling #drink

D: #smiling #drinkForHer (thumbs up)

C: #mobilníČíslo #smiling

D: #whatsUp #viber #FB #kissingBaby


Zmizely nám dopisy…

Zmizela nám diakritika…

Zmizela nám interpunkce…

Mizí nám věty…

Co bude dál, marně se ptám?

Vznikne nám mezinárodní zjednodušený jazyk, jež nazveme tweeting?

Přijde Vám to přehnané? Blízká či vzdálená budoucnost? Občas mívám pocit, že jsem podobným žargonem přehlcena (pohlcena?, zahlcena?, udušena?) a to nevlastním účet ani na twitteru ani na Instagramu. Budu pak out? #nerozumět #nežít #alone

A zase ty reference a ohlasy

Ne, bohužel ne, nejde to jinak. Vždyť i proto jsem tento blog chystala. Ne jen se „vypsat“, ale abych i ty ohlasy získala. A že v skrytu duše asi ambiciózní jsem, tak ohlásky, hlásky ani ohlasy mi stačiti do budoucna nebudou. Chci víc, chci si vyšlapat tu cestičku (ať už je to ta první nebo druhá – pro teď zmatené doporučuji mrknout na Frostovu básničku).

Pokračování textu A zase ty reference a ohlasy

Oka povšimnutí Numero Three

Nedávno při hledání copy campů v ČR a mého pomyslného mentora mezi copywriter špičkou u nás jsem narazila na zajímavou knížku (jak jinak než doporučenou jedním z copywriterů). Pokud jste ještě neslyšeli o pánovi jmeném Dan Ariel a jeho (zdráhám se psáti románu a nic lepšího mi teď v mysli nebliká) Jak drahé je zdarma, tak se určitě seznamte. Poutavým experimentováním po životní nepříjemnosti (nebo snad osudu?), kterou vám neprozradím (musím vás napnout) vás provádí zdánlivě běžnými životními paradoxy, o kterých ani nepřemýšlíme, ale když se začtete, tak pomalu uvidíte slunko vycházet.

Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Three

Robert Frost – Nezvolená cesta

Nejsem básničková, vůbec ne. Ale díky Robertu Kiyosakimu (Bohatý táta chudý táta) jsem objevila něco, co mě doslova dostalo, strhlo můj zrak na stránku a přinutilo koncentrovat můj někdy nezvladatelný proud myšlenek do jediného paprsku zamyšlení. Netroufám si ani odhadovat, co vše je za ní skryté, ale nějakým vnitřním citem (o kterém mám jen mlhavé tušení) cítím, že popisuje mé vnitřní rozhodování poslední dva roky – sleduji, následuji, přešlapuji a zase vracím na začátek, končím, padám přes trní, volím a vybírám jinačí stopu… Musím se prostě podělit.

Pokračování textu Robert Frost – Nezvolená cesta

Oka povšimnutí Numero Two

Dneska je to opravdu těžké si vybrat, co mi padlo do oka během mého krásného slunného dne na Maltě. Ne, nemám vážně na mysli ani tu mušku, dokonce ani tu prachovou částici levitující vzduchem podezřele blízko mého já. Trošku jsem si probrouzdala světem Internetu (světe div se, má lunch hodinka nebyla ve znamení zhltni Facebook), ale vážná příprava k mému snu.

Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Two