Archiv pro měsíc: Září 2016

Vzlétni ke svým snům

Rozhlédni se, zamiř a vzlétni ke svým snům. Miř alespoň na měsíc, protože když netrefíš, skončíš mezi hvězdami.

Už nějakou dobu sníte, že byste rádi začali nový koníček, rozjeli svůj podnikatelský záměr? Obzvlášť na to druhé se za chvilku zaměříme. Já se vás ale ptám, proč jenom sníte, proč si za tím nejdete? Představujte si to, co chcete dokázat, kde chcete být a ono si vás to najde. Tak proč ještě sedíte?

Už slyším, namítáte, že to není tak jednoduché. A co je jednoduché? Proč se vzdávat bez boje. Tak do mě s otázkami, kde je problém, že jen sníte a neletíte.

Pokračování textu Vzlétni ke svým snům

Copyrunning

Zase jsem si jednou po ránu vyběhla s jediným úmyslem – provětrat hlavu, chvíli na nic nemyslet. Bez přemýšlení nasadím své pomalejší tempo lehce přes 9 km/h  a mířím na Fort Madliena. Hlavně pak zavčas uhnout dolu k moři a nechat se v začínajícím středomořském žáru ovanout trochou toho svěžího mořského vánku. Už bych se mohla poučit, že ten zde ještě nevynalezly. Namísto vánku mi mysl ovanula nová vlna inspirace. Tedy ani úmysl dnes nemyslet nevychází. V duchu si tak říkám: „Vždyť ten running to je jako copywriting.“ A tak se dneškem zrodil můj copyrunning.

Pokračování textu Copyrunning

Copywriting: Povolání snů nebo nevybouřené mládí?

Písečná pláž, šumění moře, dívka s macbookem na lehátku. Vedle levé ruky blok s drobným rukopisem, na něm odložená čtečka, vedle leží zpola vypsaná propisovačka. Na pravé straně lehátka polo rozpitá sklenice Piña Colady. Dívka se sluchátky v uších přepíná textový editor s rozepsaným PR článkem pro klienta do vyhledávače a zadává: „Levné letenky Rhodos Hanoi“. Klik, cvak, zaplaceno, za týden přesun.

Pohádka? Vaše tajné přání? Ne, i takto může vypadat práce copywritera na volné noze. Teď možná čekáte, že vám začnu psát, jak úúúúúžasná práce pod sluncem (hlavně u toho moře, že?) to je. Počkejte, zadržte. Prvně raději popíšu, co to ten copywriting vlastně je.

Ne, nečekejte žádné řešení autorských práv, zjišťování, zda dílo bylo vydáno pod správným názvem správnou osobou. Copywriting se opravdu nerovná copyrighting. Naštěstí pro mě. Ráda čtu, ale občanský ani jiný zákoník byste v mém čtenářském deníku hledali marně.

Copywriting je podmnožina content marketingu (obsahového marketingu) . Teď jsem vám to krásně ozřejmila. Ach, že netušíte, co si představit pod obsahovým marketingem? Content marketing je určitý druh marketingu, který chce dosáhnout vytyčených marketingových cílů pomocí obsahu. A co je to marketing už definovat nebudu, každý jistě ví.

Zanechme nudných definic, doba školních lavic (minimálně mých aspoň prozatím) je naštěstí pryč, a pojďme se na to podívat lidštěji. Copywriting ve své celé kráse a podstatě není nic jiného než psaní reklamních textů.

„Takže ty můžeš za ta velká pop up okna, co na mě všude vyskakují?“

  • Ne, to vážně nedělám. A nebudu. To je způsob prezentace reklamy. A rozhodně si nemyslím, že je to nejštastnější přístup. Nicméně v Americe a na jistých stránkách velice využívaný.

„Psaní? To musí být kapku nuda. Hlavně když píšeš o něčem, s čím nesouhlasíš.“

  • Není důvod, proč bych měla psát o něčem, s čím se neztotožňuji. Mám přece právo výběru. Nehledě k tomu si myslím, že na výsledném textu by se odrazil vnitřní nesouhlas. I byť je to neprofesionální.

Důvod a můj postoj k tomu, co je copywriting, vyjadřuje heslo:

Můžete mít sebelepší nápady, ale pokud nebudou ve správnou chvíli prezentovány správným způsobem a na správném místě, nebudou vám k ničemu.

A já chci pomoci správným nápadům, rozuměj: projektům, ve kterých cítím jisté obohacení pro sebe i okolí. Opravdu teď nemyslím finanční obohacení, ale o tom zase někdy příště.

Někteří nyní mohli nabýt dojmu, že copywriting je přesně to povolání, kdy hodně cestujete, sem tam píšete, pomáháte lidstvu k obohacujícím projektům a ještě vás za to platí. Tak proč pak většina lidí ještě sedí v kanceláři?

Povídání jsem začala příběhem, nyní střih klapky a povím příběh z jiného soudku.

Pokoj 3 x 4 metry, žádný stůl, dívka sedící s macbookem na posteli. Bolest zad. Soused hrající už hodinu etudy a stupnice na klavíru. Ani sebelepší youtube kanál nepřehluší neustálé škobrtání na tónu CIS2. Horko k zalknutí, neboť stropní větrák se předevčírem zřítil z 2 metrové výšky ani ne metr od místa, kde jste seděli. Rodinu a svou zem jste už 3 měsíce neviděli . Díky horku, jsou Skype hovory přerušovány samo vypínáním laptopu. A ne jednou za hovor. Snad to není virus. Nejste nic, ani to číslo na identifikační kartičce, kterou ani po 6 měsících nevlastníte. Pojištění v zemi vám skončilo a v ČR ho nejsou schopni obnovit. Zákazník chce hned a hned, inspirace ale nepřichází. Horko, komár, klavír, horko, urgence VZP v ČR, horko,… A jistota výdělku? A co když přijde nemoc?

Zastavili jste se právě na ulici cestou na Živnostenský úřad? Neodklikli heslo „Copywriting volné pozice“ ve vyhledávači? Nemám zájem někoho plašit. Nechci ani psát, zda je to povolání snů, nebo nevybouřená touha si něco v životě ještě užít. Chtěla jsem jen naznačit dvě stránky digitálního nomádství (location independent), které se ne vždy uvádí. Také poukázat na to, co vlastně copywriting obnáší, byť v lehce nadneseném tónu. A úpřímně, ani to ještě nemohu vědět za tak krátkou dobu.

Nemyslím si, že tento styl života je pro každého. Já ani nevím, zda je pro mě. Já jen chci propojit mé tři lásky – tanec, psaní a cestování.

Je jen na každém z nás, co si zvolíme, kam naše příští kroky povedou. Každý jsme tu sám za sebe a nikdo nám cestu neukáže. Každý však má právo volby, pro co se rozhodne. A já vám přeji, ať se rozhodnete podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. A hlavně, nikdy svých kroků nelitujte. I z pádů můžete vytěžit to nejlepší pro vás v dané situaci.

Proč chodíš do práce?

Budík zvoní. Vstávání s pocitem, že noci jsou kratší a kratší. Oblékání se popaměti, čištění zubů, možná snídaně, možná až za pochodu. Nastartování auta – ach ta baterka, nebo nástup do tramvaje s úpěnlivým modlením se ve volnou sedačku k dospání deficitu. Samozřejmě, už jen madlo a noha stěží pět centimetrů od nohy sousední postavy, která se kymácí v rytmu pražců pod koly vozidla. Příští stanice PRÁCE.

Pokračování textu Proč chodíš do práce?

Copy-klišérka

Krásné pondělní odpoledne z mého místa inspirací – ze střechy s výhledem na vzdouvající se mořské vlnky a třepotající se kapičky vlhkosti srážející se nad obzorem. Ne, to nemá být provokace, jen navození atmosféry vonící solí a žhnoucí výhni z nebes.

Ticho tu dnes není, šustění mé propisky narušuje klopot míchačky na beton. Ehm, chyba, tady je vše béžové z vápence (limestone). Prostě je tu ruch, tečka, čárka, vykřičník. Ale tady z víry čin se rodil a možná s ním i strach. Však větší váhu měl ten sen, sen nádherný, … (poznámka autorky: už třetí den při práci poslouchám soundtrack z Les Misérables). Tak mi dovolte ještě jednu motivační:

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A za snem si kráčím, to přísahám…

 

Muž běžejíc do kopce měl naměřeno bez třech kilometrů svůj dnešní tréninkový půlmaraton. Muži, již jdou do práce, dobře ví, že jsou více pracovitější, než musí být.

Možná se marně ptáte, co že to dnes máme za tématiku? Že by středomořské sluníčko odvolalo moje mozkové buňky z funkce a já mám halucinace? Ba, možná tomu tak je, leč těžce ze svého pohledu posoudím. Spíše  jsem se zamýšlela, kolik neznalostí a mezer skýtá můj jazyk mateřský. Zkuste si malé cvičení, nalezněte 4 chyby v kurzívou psaném textu. Napovím, že vztažné zájmeno již je kupodivo použito správně, žádné jenž. A věděli jste, že tématika se píše správně tematika a ani Word si neporadí? Úžasný jazyk je ten náš, míněno neironicky.

Výše jsem poukázala na spletitosti a strasti řehole copywritera. A to cesta trním nekončí. Jen vzpomeňme na stylistické chyby? A co teprve klišé?

Ano, klišé, vždyť touha vyšperkovat svůj text o tu brilantní třešinku na dortu, ohromit čtenáře svými jazykovými rozsahy, písmennými akordy či rovnou dominantními septakordy. Proč se omezovat na trojzvuk…

A jsme u druhého cvičení. Připadá vám předchozí odstavec čtivý? Plynulý? Pravděpodobně ne, umělost mu kouká z každého slova. Stávám se copy-klišérkou a teď už to aspoň vím, přiznávám.

Snaha se zalíbit zákazníkovi je tak všeobecný přístup mezi copywritery, že se zapomíná na klienty našeho zákazníka. Přitom si stačí dokola opakovat, že v jednoduchosti je krása. Vyhlašme válku klišé a volme slova všední. Ale přece jen náš zákazník = náš pán. Zde bych snad jen volně citovala slova Pavla Šenkapouna:

„Klient by si měl platit copywritera proto, aby díky jeho textům prodal více produktů. Ne proto, aby obdržel Pulitzerovu cenu.“

Ach, mám tedy své copy křtít pomocí ctrl+c a ctrl+v? Já věřím, že ne, já měla svůj sen, to přísahám… Vynechat balast, vycpávku, odklišit. Hlavně ať text není dlouhý, radši všedně prostinký, než umělý. Radši kratší. Dobře, dnes již končím.

Oka povšimnutí Numero Ten

Čeho si povšímávám na svých posledních dnech?

  • Ptám se spolubydlící, odkdy má hodiny tance v neděli. (Byl pátek.)
  • Potřebuji víc detox drinků (nebo thermo čajů). Kávě neholduji.
  • Začínají mi docházet stránky v jediném bloku, co tu mám.
  • Zavedení excel tabulek s harmonogramy už je prostě nutností.
  • FB už slouží jen k domlouvání schůzek.
  • Současně mám rozečtených asi 5 knížek a to nemluvím o profesionálních blozích (hm, to množné číslo je divné).
  • Glutamin mizí přímo závratnou rychlostí. L-creatin s L-carnitinem mu směle konkurují.
  • Chlorellu je třeba kousat.
  • Čtečka nemá baterky, co by mohly vytéci. Rozuměj: Zapnuta po 5 měsících po důkladném otření prachu.
  • Zmatenost, zda passivum (trpný rod počeštěně) se mezi copywritery používá anebo je to hanlivá zavrženihodná nadávka.

Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Ten