Archiv pro den: 12.9.2016

Copy-klišérka

Krásné pondělní odpoledne z mého místa inspirací – ze střechy s výhledem na vzdouvající se mořské vlnky a třepotající se kapičky vlhkosti srážející se nad obzorem. Ne, to nemá být provokace, jen navození atmosféry vonící solí a žhnoucí výhni z nebes.

Ticho tu dnes není, šustění mé propisky narušuje klopot míchačky na beton. Ehm, chyba, tady je vše béžové z vápence (limestone). Prostě je tu ruch, tečka, čárka, vykřičník. Ale tady z víry čin se rodil a možná s ním i strach. Však větší váhu měl ten sen, sen nádherný, … (poznámka autorky: už třetí den při práci poslouchám soundtrack z Les Misérables). Tak mi dovolte ještě jednu motivační:

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A za snem si kráčím, to přísahám…

 

Muž běžejíc do kopce měl naměřeno bez třech kilometrů svůj dnešní tréninkový půlmaraton. Muži, již jdou do práce, dobře ví, že jsou více pracovitější, než musí být.

Možná se marně ptáte, co že to dnes máme za tématiku? Že by středomořské sluníčko odvolalo moje mozkové buňky z funkce a já mám halucinace? Ba, možná tomu tak je, leč těžce ze svého pohledu posoudím. Spíše  jsem se zamýšlela, kolik neznalostí a mezer skýtá můj jazyk mateřský. Zkuste si malé cvičení, nalezněte 4 chyby v kurzívou psaném textu. Napovím, že vztažné zájmeno již je kupodivo použito správně, žádné jenž. A věděli jste, že tématika se píše správně tematika a ani Word si neporadí? Úžasný jazyk je ten náš, míněno neironicky.

Výše jsem poukázala na spletitosti a strasti řehole copywritera. A to cesta trním nekončí. Jen vzpomeňme na stylistické chyby? A co teprve klišé?

Ano, klišé, vždyť touha vyšperkovat svůj text o tu brilantní třešinku na dortu, ohromit čtenáře svými jazykovými rozsahy, písmennými akordy či rovnou dominantními septakordy. Proč se omezovat na trojzvuk…

A jsme u druhého cvičení. Připadá vám předchozí odstavec čtivý? Plynulý? Pravděpodobně ne, umělost mu kouká z každého slova. Stávám se copy-klišérkou a teď už to aspoň vím, přiznávám.

Snaha se zalíbit zákazníkovi je tak všeobecný přístup mezi copywritery, že se zapomíná na klienty našeho zákazníka. Přitom si stačí dokola opakovat, že v jednoduchosti je krása. Vyhlašme válku klišé a volme slova všední. Ale přece jen náš zákazník = náš pán. Zde bych snad jen volně citovala slova Pavla Šenkapouna:

„Klient by si měl platit copywritera proto, aby díky jeho textům prodal více produktů. Ne proto, aby obdržel Pulitzerovu cenu.“

Ach, mám tedy své copy křtít pomocí ctrl+c a ctrl+v? Já věřím, že ne, já měla svůj sen, to přísahám… Vynechat balast, vycpávku, odklišit. Hlavně ať text není dlouhý, radši všedně prostinký, než umělý. Radši kratší. Dobře, dnes již končím.