Nenechte si ubližovat

„Proč jen já jsem s tebou?!“ „Ty jsi vážně k ničemu.“ „Kdy už taky něčeho dosáhneš. Nic ti nejde pořádně, nic nesvedeš.“ „Mám s tebou jen samá trápení.“ 

Slýcháváte podobné věty a co hůře, jsou adresovány vám – vy jste ten údajný viník,

  • koho někdo jiný musí trpět ve své blízkosti,
  • kdo někomu strpčuje jeho život,
  • kdo je údajně takový neschopný budiž k ničemu,
  • kdo je brán vlastně na milost (i nemilost) a měli byste za to býti vděčni.

nenechtesiublizit

Ptám se proč? Proč si necháváte ubližovat? Proč by váš život měl řídit někdo druhý? Proč zůstáváte s někým, kdo vám ubližuje. Ano, i slova ubližují, není vždy jen vše o fyzické bolesti. Naopak, psychická bolest je silnější a způsobuje následky, mnohdy na celý život, pokud se jim nepostavíme a nebudeme je chtít překonat.

Nemusí to být jen osoba vám blízká, kdo pronese či už pronesla výše zmíněné věty. Ublížit vám mohou kamarádi, kolegové, šéf, kdokoliv a kdykoliv. Ale opět: „Proč se necháváte zraňovat?“ Nikdo nemá právo rozhodovat o vašem životě. Nikdo nemá právo pochybovat o vašich kvalitách. Nikdo nemá právo soudit druhého, ale jen svůj vlastní život.

Co víc, problém není ve vás. Vy nejste ten, kdo by se měl měnit, podřizovat. Ano, můžete se zamyslet, zda neděláte něco špatně, v rozporu s vašimi životními normami, sny, ale ne s normami druhého, s jeho sny. Vy žijete svůj život a nikdo jiný to za vás neudělá.

Problém má ten druhý – partner, kolega, kamarád, šéf. Cítí se v úzkých, nespokojen s něčím ve svém životě a snaží se svalit vinu, zodpovědnost na někoho druhého. Vždyť je to snazší hledat chybu u druhých. Obvinit někoho, že mu zkazil či stížil život, že díky němu nemůže dosáhnout svých snů.

Ale tak to není. Tak, jak vy žijete svůj život, tak i ten druhý má žít svůj život. A nečekat, že to za něj budete dělat vy.

Pokud se tomu nepostavíte, bude váš život charakterizován slovy nejmenované písně:

Vždycky, když už už zdá se mi
Že jsem za vodou
Na hlavu z hůry kápne mi, jakoby náhodou
Stačí jen málo, věřte mi
A já se utopím,…

Ani já nejsem za vodou, někdy mám pocit, že jsem i hluboko pod vodní hladinou, ale vím to, vnímám to a nechci to. Bolí to tak moc. První krok je uvědomění si, druhý je pak s tím něco udělat – znovu vyplout nad vodu a vznášet se, plout, nevzdat se. Milovat svůj život.

 

Chcete se utopit, pak prosím, nechte si ubližovat. Chcete být nad vodou, žijte, milujte.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *