Archiv pro rubriku: Nezařazené

Oka povšimnutí Numero Thirteen

Dnes je ten slavnostní den, na který se těší nejenom děti, ale i my velcí a největší pociťujeme, že bychom si měli být blíže – sejít se u jednoho stolu, popovídat i něco pojíst. Po roce opět nastal Štědrý den. Jak tu sleduji naši drobotinu a celou mou rodinu, jsem ráda, že jsem zase doma a že jsou všichni kolem mě.  Jen koukám, že v rušné době posledních dnů, týdnů, vlastně i měsíců jsem sem moc nepřispívala. Pokusím se to lehce napravit… Pokračování textu Oka povšimnutí Numero Thirteen

Nechte mě být bláznem, když nejsem šílená

Co to znamená být blázen?

Oč lehčí otázka, o to těžší je ji zodpovědět. Každý z nás si představí pravděpodobně něco či někoho zcela odlišného. Může to být někdo, kdo je jiný než „normální“ lidé. Otázka je, co to znamená být normální. Ono stačí, když třeba jen spíte méně než druzí, ráno vybíháte do deště běhat, sportovně se překonáváte až do bolesti, hned jste označeni za blázna.

Pokračování textu Nechte mě být bláznem, když nejsem šílená

Nenechte si ubližovat

„Proč jen já jsem s tebou?!“ „Ty jsi vážně k ničemu.“ „Kdy už taky něčeho dosáhneš. Nic ti nejde pořádně, nic nesvedeš.“ „Mám s tebou jen samá trápení.“ 

Slýcháváte podobné věty a co hůře, jsou adresovány vám – vy jste ten údajný viník,

  • koho někdo jiný musí trpět ve své blízkosti,
  • kdo někomu strpčuje jeho život,
  • kdo je údajně takový neschopný budiž k ničemu,
  • kdo je brán vlastně na milost (i nemilost) a měli byste za to býti vděčni.

Pokračování textu Nenechte si ubližovat

Vzlétni ke svým snům

Rozhlédni se, zamiř a vzlétni ke svým snům. Miř alespoň na měsíc, protože když netrefíš, skončíš mezi hvězdami.

Už nějakou dobu sníte, že byste rádi začali nový koníček, rozjeli svůj podnikatelský záměr? Obzvlášť na to druhé se za chvilku zaměříme. Já se vás ale ptám, proč jenom sníte, proč si za tím nejdete? Představujte si to, co chcete dokázat, kde chcete být a ono si vás to najde. Tak proč ještě sedíte?

Už slyším, namítáte, že to není tak jednoduché. A co je jednoduché? Proč se vzdávat bez boje. Tak do mě s otázkami, kde je problém, že jen sníte a neletíte.

Pokračování textu Vzlétni ke svým snům

Copyrunning

Zase jsem si jednou po ránu vyběhla s jediným úmyslem – provětrat hlavu, chvíli na nic nemyslet. Bez přemýšlení nasadím své pomalejší tempo lehce přes 9 km/h  a mířím na Fort Madliena. Hlavně pak zavčas uhnout dolu k moři a nechat se v začínajícím středomořském žáru ovanout trochou toho svěžího mořského vánku. Už bych se mohla poučit, že ten zde ještě nevynalezly. Namísto vánku mi mysl ovanula nová vlna inspirace. Tedy ani úmysl dnes nemyslet nevychází. V duchu si tak říkám: „Vždyť ten running to je jako copywriting.“ A tak se dneškem zrodil můj copyrunning.

Pokračování textu Copyrunning

Proč chodíš do práce?

Budík zvoní. Vstávání s pocitem, že noci jsou kratší a kratší. Oblékání se popaměti, čištění zubů, možná snídaně, možná až za pochodu. Nastartování auta – ach ta baterka, nebo nástup do tramvaje s úpěnlivým modlením se ve volnou sedačku k dospání deficitu. Samozřejmě, už jen madlo a noha stěží pět centimetrů od nohy sousední postavy, která se kymácí v rytmu pražců pod koly vozidla. Příští stanice PRÁCE.

Pokračování textu Proč chodíš do práce?

Copy-klišérka

Krásné pondělní odpoledne z mého místa inspirací – ze střechy s výhledem na vzdouvající se mořské vlnky a třepotající se kapičky vlhkosti srážející se nad obzorem. Ne, to nemá být provokace, jen navození atmosféry vonící solí a žhnoucí výhni z nebes.

Ticho tu dnes není, šustění mé propisky narušuje klopot míchačky na beton. Ehm, chyba, tady je vše béžové z vápence (limestone). Prostě je tu ruch, tečka, čárka, vykřičník. Ale tady z víry čin se rodil a možná s ním i strach. Však větší váhu měl ten sen, sen nádherný, … (poznámka autorky: už třetí den při práci poslouchám soundtrack z Les Misérables). Tak mi dovolte ještě jednu motivační:

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A za snem si kráčím, to přísahám…

 

Muž běžejíc do kopce měl naměřeno bez třech kilometrů svůj dnešní tréninkový půlmaraton. Muži, již jdou do práce, dobře ví, že jsou více pracovitější, než musí být.

Možná se marně ptáte, co že to dnes máme za tématiku? Že by středomořské sluníčko odvolalo moje mozkové buňky z funkce a já mám halucinace? Ba, možná tomu tak je, leč těžce ze svého pohledu posoudím. Spíše  jsem se zamýšlela, kolik neznalostí a mezer skýtá můj jazyk mateřský. Zkuste si malé cvičení, nalezněte 4 chyby v kurzívou psaném textu. Napovím, že vztažné zájmeno již je kupodivo použito správně, žádné jenž. A věděli jste, že tématika se píše správně tematika a ani Word si neporadí? Úžasný jazyk je ten náš, míněno neironicky.

Výše jsem poukázala na spletitosti a strasti řehole copywritera. A to cesta trním nekončí. Jen vzpomeňme na stylistické chyby? A co teprve klišé?

Ano, klišé, vždyť touha vyšperkovat svůj text o tu brilantní třešinku na dortu, ohromit čtenáře svými jazykovými rozsahy, písmennými akordy či rovnou dominantními septakordy. Proč se omezovat na trojzvuk…

A jsme u druhého cvičení. Připadá vám předchozí odstavec čtivý? Plynulý? Pravděpodobně ne, umělost mu kouká z každého slova. Stávám se copy-klišérkou a teď už to aspoň vím, přiznávám.

Snaha se zalíbit zákazníkovi je tak všeobecný přístup mezi copywritery, že se zapomíná na klienty našeho zákazníka. Přitom si stačí dokola opakovat, že v jednoduchosti je krása. Vyhlašme válku klišé a volme slova všední. Ale přece jen náš zákazník = náš pán. Zde bych snad jen volně citovala slova Pavla Šenkapouna:

„Klient by si měl platit copywritera proto, aby díky jeho textům prodal více produktů. Ne proto, aby obdržel Pulitzerovu cenu.“

Ach, mám tedy své copy křtít pomocí ctrl+c a ctrl+v? Já věřím, že ne, já měla svůj sen, to přísahám… Vynechat balast, vycpávku, odklišit. Hlavně ať text není dlouhý, radši všedně prostinký, než umělý. Radši kratší. Dobře, dnes již končím.

Rozhovor blízké budoucnosti

Rozhovor matky a syna

A: #hlad #chleba #shopping #busy #musíšJítSám

B: #nuda #fronta #zevluji #celozrnnéPečivo #healthyStyle

B: #home #pc #healthyNejím

A: #puberta #jíííím #sama


Na párty

C: #party #make-up #hair-style #retro

D: #pivo #víno #kočeny

C: #dance #smiling #drink

D: #smiling #drinkForHer (thumbs up)

C: #mobilníČíslo #smiling

D: #whatsUp #viber #FB #kissingBaby


Zmizely nám dopisy…

Zmizela nám diakritika…

Zmizela nám interpunkce…

Mizí nám věty…

Co bude dál, marně se ptám?

Vznikne nám mezinárodní zjednodušený jazyk, jež nazveme tweeting?

Přijde Vám to přehnané? Blízká či vzdálená budoucnost? Občas mívám pocit, že jsem podobným žargonem přehlcena (pohlcena?, zahlcena?, udušena?) a to nevlastním účet ani na twitteru ani na Instagramu. Budu pak out? #nerozumět #nežít #alone